Září je v Česku měsícem, kdy se z každého druhého kolegy stává houbař a v pondělí se v kanceláři probírá, kdo kde našel kolik. Pokud chcete vyrazit poprvé, potřebujete míň, než si myslíte: pevnou obuv, košík, malý nůž a jedno pevné pravidlo. Žádnou houbu, kterou si nejste stoprocentně jistí, nejezte. A ve sporných případech ji ukažte v houbařské poradně, než skončí na pánvi.
Kam a kdy vyrazit poprvé
Houby rostou po vydatnějším dešti, kdy je půda dobře promáčená a přijdou teplejší dny. Vyplatí se počkat dva až tři dny po dešti a vyrazit ráno, kdy je les tichý a lidí je málo. Pro začátek volte les, který znáte z procházek: víte, kudy vedou cesty, kde se dá zaparkovat a kde jsou hranice, které nemáte překračovat.
Lesní zákon dává každému právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí a sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody, tedy i houby. Zároveň platí několik zákazů, které začátečníky překvapí:
- vstup do porostů, kde probíhá těžba, manipulace nebo doprava dříví,
- vstup do oplocených míst a tam, kde je značka zákazu vstupu,
- jízdu a stání s motorovými vozidly v lese a jízdu na kole mimo lesní cesty a vyznačené trasy,
- rušení klidu a ticha, kouření a rozdělávání ohňů,
- sběr chráněných druhů hub.
Za porušení lesního zákona hrozí běžnému návštěvníku lesa pokuta až 10 000 Kč (například za rušení klidu, vstup do zakázaných míst nebo pohyb mimo cesty jinak než pěšky) a až 30 000 Kč za kouření, rozdělávání ohně nebo znečištění lesa (§ 53 lesního zákona). Sběr „pro vlastní potřebu“ také znamená, že houby neprodáváte. Konkrétní počet kilogramů lesní zákon nestanoví, ale ve zvláště chráněných územích, například v národních parcích a rezervacích, mohou platit přísnější pravidla nebo zákaz sbírání mimo cesty. Před cestou se proto podívejte na web správy území, kam míříte.
Výbava, která stačí
Nemusíte utrácet za speciální vybavení. Většinu věcí máte doma:
- Košík nebo jiná vzdušná nádoba. Houby v ní dýchají a nezapaří se. V igelitovém sáčku se během hodiny změní v rozbředlou hmotu a poznávací znaky zmizí.
- Malý nůž a měkký štětec. Nožem odříznete nebo opatrně vyšroubujete plodnici, štětcem z ní hned v lese smetete jehličí a hlínu.
- Pevná obuv a dlouhé kalhoty. V podrostu jsou klíšťata, trny a vlhko. Klíšťata jsou aktivní i v září, takže se hodí i repelent.
- Nabitý telefon s offline mapou. Lesy se v mlze a v houští podobají jeden druhému víc, než čekáte. Stažená mapa funguje i bez signálu.
- Papírové sáčky nebo krabičky. Neznámé kousky si dejte zvlášť, ať se nepromíchají s jistými houbami.
- Láhev vody, svačina, pláštěnka. Hledání vás zavede dál, než jste plánovali.
Jak sbírat, aby houby vydržely a les taky
Sbírejte jen houby, které jsou celé a zdravé. Přezrálé, nahnilé nebo červivé zanechte v lese, jinak je jen přenesete domů. Plodnici opatrně vyšroubujte nebo odřízněte těsně u země a jamku zakryjte mechem či hrabankou, aby podhoubí nevyschlo.
Do košíku dávejte celou houbu včetně spodní části třeně. U řady druhů právě tvar báze třeně, prsten nebo pochva rozhodují o určení a odříznutá houba o nich mlčí. Pokud si nejste jistí, přidejte do sáčku jeden mladý a jeden dospělý exemplář stejného druhu, poradna se z nich pozná mnohem lépe.
Doma houby co nejdřív roztřiďte, očistěte a zpracujte. Syrové vydrží v chladu jen krátce a některé druhy, jako hřiby, se rozpadají zvlášť rychle.
Proč se fotka z aplikace nepočítá
Mobilní aplikace na rozpoznávání hub jsou dobré k tomu, aby vás nasměrovaly, kam se podívat. Za rozhodnutí, co jíst, ale nikdy neručí. Mykologické poradny k tomu říkají jasně: fotka k určení nestačí, odborník musí posoudit skutečný vzorek. Důvod je prostý. Smrtelně jedovaté druhy mají jedlé dvojníky a rozdíl bývá v detailu, který na obrázku není vidět: vůně, přítomnost pochvy u paty třeně, změna barvy na řezu.
Praktické pravidlo pro první sezónu tedy zní: na jídelní stůl jen houby, které jste znali už předtím a které jste ověřili. Začněte několika snadnými druhy, které pořádně poznáte na živo s někým zkušenějším, a seznam rozšiřujte postupně.
Houbařská poradna: co to je a jak s ní pracovat
Houbařské (mykologické) poradny fungují po celé republice, často při muzeích a mykologických spolcích. Ústřední poradna sídlí v Praze na Karmelitské 14 pod Českou mykologickou společností. Podle jejího webu je v provozu celoročně v pondělí a čtvrtek a v sezoně od června do listopadu také v úterý. Členové společnosti konzultují zdarma, ostatní platí 20 až 50 Kč podle počtu určovaných druhů. Otevírací doby v jiných městech se liší, obvykle jde o jedno odpoledne v týdnu, proto si je před cestou ověřte na myko.cz, kde je přehled poraden.
Aby vám poradna mohla opravdu pomoct:
- přineste houby celé, ne rozkrájené, a ideálně v košíku nebo krabičce, ne v igelitu,
- k jednotlivým druhům přidejte poznámku, kde a pod jakým stromem rostly,
- počítejte s tím, že poradce vyřadí to, co je nejisté, nebo vám vysvětlí, proč se houba nehodí ke konzumaci,
- pokud se nemůžete dostat osobně, využijte formulář nebo e-mail poradna@myko.cz a berte odpověď jako orientační.
Nepovažujte návštěvu za zbytečnou formalitu: podle přehledu mykologických poraden je jejich hlavním cílem předcházet otravám.
Nejčastější omyly začátečníků
- „Když ji požírají slimáci, je jedlá.“ Neplatí. Zvířata snášejí látky, které pro člověka mohou být nebezpečné.
- „Jedlé houby poznám podle barvy nebo vůně.“ Žádný takový univerzální znak neexistuje.
- „Uvařím ji dvakrát a bude dobrá.“ Tepelná úprava bezpečnost jedovaté houby nezaručuje: některé smrtelně nebezpečné druhy zůstávají nebezpečné i po uvaření.
- „Ta se podobá té, co jsem sbírala s babičkou.“ Podobnost je přesně to, co houbaře mate. Určujte podle jednotlivých znaků, ne podle celkového dojmu.
- Sbírání pod vlivem impulsu. Co nepoznáte, nechte stát. Hned vedle je ještě spousta jiných.
Co dělat při podezření na otravu
Otrava houbami se nemusí projevit hned. Lékaři rozlišují brzký nástup příznaků do několika hodin, který bývá méně nebezpečný, a pozdní nástup po 6 až 24 hodinách, který může znamenat vážnou otravu. Typické příznaky jsou nevolnost, zvracení, bolesti břicha a průjem. Ať se ale objeví kdykoli, nečekejte, jestli to „přejde“.
Postupujte takto:
- Při těžkém stavu, bezvědomí nebo dušnosti volejte 155 nebo 112.
- V ostatních případech zavolejte Toxikologické informační středisko v Praze, které je nepřetržitě k dispozici na číslech 224 919 293 a 224 915 402. Poradí, jak dál.
- Schovejte zbytky jídla, syrové houby a případné očistky. Lékař nebo toxikolog podle nich snáz určí, o co šlo.
- Upozorněte i ostatní, kdo z jídla jedli, i když se cítí dobře.
Mykologické poradny samy upozorňují, že při podezření na požití nebezpečných hub se má volat rovnou na toxikologické středisko, ne se hledat určení v poradně. Nepokoušejte se léčit sami a řiďte se pokyny lékaře.
Jak se houbaření hodí do dalších plánů
Houbaření se dobře pojí s dalšími podzimními plány. Pokud máte zahrádku, aplikace, které pomohou naplánovat zahradu, pomohou i tam. A jakmile se košík naplní, nabízí se otázka, jak úlovek zařadit do jídelníčku. Nápady najdete v textu o tom, jak si nechat s pomocí umělé inteligence poskládat jídelníček na míru. Recepty ale dělejte jen z hub, které jste si ověřili.
Časté otázky
Musím houby nechat zkontrolovat, když jsem si jistá?
Nemusíte, ale kdo začíná, měl by to udělat. Poradna vám ukáže znaky, podle kterých druhy rozlišit, a příště už budete jistější sama. Pro první sezónu je kontrola nejlevnější pojistka.
Kolik hub smím nasbírat?
Lesní zákon nestanoví počet kilogramů, mluví o sběru pro vlastní potřebu. V chráněných územích mohou platit zvláštní pravidla, proto si je před cestou ověřte u správy území. Sbírejte tolik, kolik doma spotřebujete a zpracujete.
Kdy je nejlepší vyrazit?
Nejlépe po vydatném dešti a teplejších dnech, ráno, kdy je v lese klid. Přesné načasování se rok od roku liší podle počasí.
Vezme poradna i houby, které jsou zlomené nebo rozkrájené?
Určit je může být obtížné nebo nemožné. Přineste raději celé plodnice včetně spodní části třeně, ideálně mladý i dospělý kus.
Co když se po houbách necítím dobře?
Zavolejte 155 nebo 112 při těžkém stavu, jinak Toxikologické informační středisko na 224 919 293. Nečekejte, až příznaky ustoupí sami.
