Většina domácností má v šuplíku baterku, ale hlásič kouře nad hlavou nemá. Přitom právě on je ten malý přístroj, který v noci upozorní dřív, než se dým dostane do ložnice. Než se v září rozjedou kamna, sušení prádla u radiátorů a prodlužovačky u lamp, vyplatí se projít tři věci: kolik hlásičů potřebujete, kam je pověsit a jak s nimi zacházet, aby fungovaly i po letech.
Kolik hlásičů je dost a kde je zákon
Hasičský záchranný sbor ČR na svém webu uvádí jako optimum hlásič v každé obytné místnosti, případně alespoň jeden v centrální části bytu a jeden na každém podlaží domu. Praktické pravidlo z toho plyne snadno:
- Garsonka nebo byt 1+kk: jeden hlásič uprostřed prostoru, který vede k východu.
- Byt 2+1 a větší: hlásič na chodbě před ložnicemi a další v pokoji, kde spíte se zavřenými dveřmi.
- Dvoupodlažní byt nebo dům: minimálně jeden na každém podlaží, včetně schodiště.
- Dům s garáží nebo technickou místností: hlásič patří i tam, ale s ohledem na prach a výfukové plyny je lepší tepelný typ, o kterém se zmíníme níže.
K právní stránce: vyhláška č. 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb v aktuálním znění na portálu Zákony pro lidi stanoví, že rodinný dům musí být vybaven zařízením autonomní detekce a signalizace a že v bytovém domě jím musí být vybaven každý byt. Příloha vyhlášky vysvětluje, že se tím rozumí mimo jiné autonomní hlásič kouře. Web hasičů zároveň upozorňuje, že povinnost se historicky vázala na nové objekty schválené po 1. červenci 2008. Jak přesně se povinnost vztahuje na váš starší byt a kdo ji má zajistit, je proto otázka pro nájemní smlouvu, pronajímatele nebo správce domu. Bez ohledu na paragrafy platí, že hlásič za pár set korun je nejlevnější pojistka, jakou seženete.
Kam hlásič pověsit
Kouř stoupá ke stropu, takže hlásič patří nahoru. Hasiči doporučují umístit ho co nejblíž středu stropu nebo do centrální části bytu na cestě k úniku. Konkrétní čísla, která se hodí znát:
- Od stěny nejméně 60 cm. V rohu místnosti se drží mrtvý vzduch, do kterého kouř proudí pomalu.
- Nejvýš 6 metrů nad podlahou. Vyšší stropy, například v galerii nebo na schodišti, je potřeba řešit odborně.
- Daleko od ventilátorů, svítidel a zdrojů tepla. Proud vzduchu ředí kouř a horký vzduch pod stropem může přístroj falešně spouštět nebo zpožďovat.
- Ne do koupelny a do prašných či vlhkých prostorů. Pára z vany se pro hlásič tváří jako kouř.
Kuchyň je klasická past. Hlásič hned nad sporákem bude pípat při každé smažené cibuli, majitelé ho pak vyndají a zapomenou vrátit. Lepší je umístit ho na chodbu u kuchyně nebo do sousedního pokoje, případně do kuchyně vybrat tepelný hlásič, který nereaguje na kouř, ale na nárůst teploty.
V ložnicích se osvědčilo pravidlo, které zmiňuje například wikipedický přehled amerických předpisů NFPA 72: hlásič na každém obývaném podlaží a v blízkosti všech ložnic. Kdo spí se zavřenými dveřmi, má hlásič dostat rovnou dovnitř, protože zavřené dveře pískání z chodby výrazně utlumí.
Který typ vybrat
V obchodě narazíte na tři základní druhy a rozdíl je dobré znát.
- Optický (fotoelektrický): reaguje na částice kouře rozptylující světlo. Rychleji odhalí doutnající požár, například zapomenutou žehličku, zkrat v kabelu nebo cigaretu v pohovce. Podle přehledu na Wikipedii reaguje na doutnající požár řádově desítky minut dříve než ionizační typ. Pro obytné místnosti a chodby je to rozumná volba.
- Ionizační: rychleji zachytí rychle hořící požár s plamenem. Ve Francii a v některých dalších zemích je jeho používání v domácnostech zakázáno.
- Tepelný: reaguje na teplotu, ne na kouř. Není náhradou hlásiče kouře, hodí se jen tam, kde by kouřový hlásič selhával: do kuchyně, garáže nebo prašné dílny.
Na krabici hledejte označení CE a odkaz na evropskou normu ČSN EN 14604, která určuje požadavky na domácí hlásiče kouře, zkušební metody a pokyny výrobce. Hasiči k tomu doplňují, že k přístroji má být návod v češtině. Wikipedie zároveň zmiňuje testování, při kterém třetina přístrojů, které se na normu odvolávaly, nesplnila některý z požadavků, takže nekupujte úplné nejlevnější kusy z neznámých e-shopů.
Další rozhodnutí je mezi samostatným hlásičem a propojenou sadou. Propojené hlásiče (drátově nebo rádiem) spustí poplach ve všech místnostech najednou, což se ve vícepodlažním domě hodí. Chytré modely pošlou upozornění do telefonu, když nejste doma. Pokud vás zajímá, jak takové přístroje zapadají do celé chytré domácnosti, přečtěte si o správě bydlení přes Google Home, a před nákupem se vyplatí zvážit i soukromí dat z domácích zařízení.
Testování a výměna baterie
Hlásič, který nefunguje, je horší než žádný, protože vás uklidňuje falešně. Rutina je krátká:
- Jednou měsíčně stiskněte testovací tlačítko. Hasiči i americká asociace NFPA se shodují: měsíční test. Ozve se hlasitý signál, jinak je něco špatně. Nastavte si opakovanou připomínku v telefonu, třeba na první sobotu v měsíci.
- Vyměňte baterii, když hlásič pípá. Krátké pípnutí v pravidelném intervalu znamená slabou baterii. Nikdy ho kvůli pípání nevyndávejte natrvalo. Hasiči uvádějí, že baterie vydrží nejméně rok, některé modely i déle. Praktická zásada je vyměnit ji preventivně jednou ročně, například při přechodu na zimní čas.
- Jednou za čas hlásič očistěte. Prach z okolí zanáší komůrku. Jemný kartáč nebo vysavač s úzkou hubicí stačí, vlhkou utěrkou ani rozpouštědlem ne.
- Po deseti letech vyměňte celý přístroj. Wikipedie uvádí, že běžné domácí hlásiče vydrží zhruba deset let. Rok výroby je na štítku, při montáži si na spodní stranu napište datum instalace fixem. Modely s pevnou lithiovou baterií na deset let se po vybití baterie vyhazují celé.
Když hlásič po výměně baterie stále pípá, zkuste ho vyčistit. Pokud pípání pokračuje, přístroj dosloužil. Nový hlásič vyjde řádově na stovky korun, tedy méně než jeden oběd v restauraci pro rodinu.
Nejčastější chyby před topnou sezónou
Když se v září poprvé zapne topení, stará prachová vrstva se začne pálit a hlásiče, které měsíce mlčely, se ozvou. Několik chyb se opakuje:
- hlásič leží v šuplíku nebo v krabici, protože ho nikdo nepřivrtal,
- je připevněn k boční stěně, v rohu nebo za závěsem,
- baterie je vyndaná po prvním planém poplachu,
- přístroj je starší než deset let a nikdo neví, kdy vznikl,
- v domě je jediný hlásič v přízemí, zatímco se spí v patře.
Projděte byt s tímhle seznamem jednou za rok, ideálně ve stejný den, kdy měníte baterie.
Co dělat, když spustí poplach
Poplach berte vážně, dokud neprokážete opak. Zkontrolujte, jestli nehoří, a když ano, opusťte byt, zavřete za sebou dveře a volejte linku 150 nebo 112. Nesnažte se hasit něco většího, než je hrnec. Když je příčinou připálený toast, pára nebo prach, otevřete okno a vyvětrejte. Hlásič kvůli tomu nevyndávejte ani nezakrývejte.
Zvláštní kapitolou je oxid uhelnatý. Hlásič kouře ho nezachytí, je to jiný přístroj. Kdo topí kamny, plynovým kotlem nebo používá v domě záložní zdroj, může se poučit v textu o bezpečném používání elektrocentrály a riziku otravy a pořídit hlásič CO zvlášť.
Časté otázky
Stačí jeden hlásič na celý byt?
V malém bytě ano, pokud je umístěn v centrální části na cestě k východu. Optimum podle hasičů je hlásič v každé obytné místnosti, ve větším bytě aspoň v chodbě a v ložnici.
Jak často mám hlásič testovat?
Jednou měsíčně stisknutím testovacího tlačítka. Baterii měňte, když přístroj pípá, a nejlépe i preventivně jednou ročně.
Kdy hlásič vyměnit celý?
Zhruba po deseti letech od výroby, nebo dřív, pokud přestane reagovat na test či pípá i po výměně baterie. Přesný údaj najdete v návodu výrobce.
Může hlásič jít do kuchyně?
Kouřový hlásič přímo nad sporák nepatří, vyvolá zbytečné poplachy. Vhodnější je chodba u kuchyně, případně tepelný hlásič určený pro kuchyň.
Musí mi ho zajistit pronajímatel?
To záleží na smlouvě a na stavu domu. Vyhláška č. 23/2008 Sb. povinnost vybavit byty v bytových domech popisuje, ale konkrétní situaci starší budovy je dobré probrat s pronajímatelem nebo správcem, případně s hasiči.
